sobota 23. července 2016

Jan Drda - Němá barikáda



Autor: Jan Drda
Název: Němá barikáda
Žánr: povídky
Počet stran: 110
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok 1. vydání: 1946


Anotace.

Jedná se o povídky odehrávající se za 2. světové války, ve kterých je poukázáno na boj obyčejných lidí proti fašismu.

Povídky:
  • Třetí fronta
  • Včelař
  • Vyšší princip
  • Hlídač dynamitu
  • Vesnická historie
  • Nenávist
  • Padlý beze jména
  • Pancéřová pěst
  • Zákeřník
  • Až vstanou mrtví...
  • Němá barikáda


Vlastní názor.

Na rovinu přiznávám, že celkově povídky se netěší mé velké oblibě, protože mi chybí ten čas strávený s hlavní postavou, takže nemohu sledovat její vývoj. Drdova Němá barikáda se však řadí k české klasice, a když jsem viděla, jak je knížka tenoučká, řekla jsem si, proč ne. Navíc jsem ji hned mohla přiřadit k povídkám ve výzvě na Databázi knih.

Jak už jsem psala v anotaci, povídky se odehrávají za 2. světové války a jedná se o osudy obyčejných československých občanů, kteří se brání nacismu. Je zde vykresleno, jak člověk různými činy dokáže bojovat za svou vlast. 

Chtěla bych upozornit, že každá povídka je docela drsná. Rozhodně se nejedná o lehké čtení. Slovem "lehké" nemyslím, že by text byl nějak obtížný na porozumění, ale pokud hledáte oddechovku k vodě za účelem vypnutí, po této knize asi nesahejte. Co mi osobně ztěžovalo samotné čtení, byla velmi dlouhá souvětí a občas i užitý slovosled, ale musíme přihlédnout k době, kdy bylo toto dílo tvořeno. Také nejsem zastáncem odstavců na celou stranu a přímé řeči byste našli v knize jen poskrovnu.

V knize se nacházejí povídky, které mě nějakým způsobem zasáhly, i povídky, do kterých jsem se nemohla začíst, tím pádem mne obsahově příliš nezaujaly. K těm, které ve mně zanechaly největší dojem, patří asi Vyšší princip (jedna z nejznámějších), Hlídač dynamitu a Zákeřník.

Myslím, že tento soubor povídek patří k těm, u kterých člověk musí knihu na chvíli odložit a uvědomit si, že tyto věci, nám tak vzdálené a v dnešní době nepředstavitelné, se skutečně děly. Jsem názoru, že veškerá literatura na téma války by se měla číst a připomínat, protože jen tak se můžeme poučit z chyb předků, a nebo naopak být hrdý na tolik obyčejných ale statečných lidí, mezi které možná patřil i někdo z naší rodiny. 

1 komentář:

  1. Knížku jsem nečetla, ale jednou bych se k ní moc ráda dostala - přeci jen je to klasika. A taky mi připadalo, že povídky jsou na mě moc krátké a neužiju si čas s hlavními hrdiny...ale poslední dobou jim pomalu začínám přicházet na chuť :)

    OdpovědětVymazat

Všem předem děkuji za jakýkoliv komentář. :)

Potlač ego - buď víc eko

zdroj obrázku Ahoj světe, tak jsem si po delší době vzpomněla, že mám blog, a z potřeby něco veřejně sdělit ostatním, jsem vstala z mr...